Římskokatolická farnost u kostela Krista Krále Praha-Vysočany

Uprostřed vysočanského vnitrobloku, za fasádou nenápadného činžáku, se ukrývá kostel Krista Krále. Když půjdete kolem, možná si ho ani nevšimnete – a možná ani netušíte, že tam je. Snad jen nápis na fasádě domu vás upozorní, že za průchodem není sklad nebo dvůr, ale opravdový kostel.

Důvod, proč je tak skrytý, sahá do doby jeho vzniku. Městská rada tehdy nebyla stavbě katolického kostela příliš nakloněna – na radnici už tehdy seděli lidé s levicovým smýšlením a o nápadný sakrální objekt v centru Vysočan nestáli. Podmínka radních města tehdy na začátku 20. let minulého století zněla: „Pokud tu chcete postavit kostel, musí před ním stát činžák.“ Stavba navíc dostala název „svatyně“ - označení, které odradí zvědavce a ignoruje „to kostelní“.

Myšlenka na výstavbu se zrodila už v roce 1919, kdy katecheta p. Arnošt Oliva zahájil sbírku, do níž přispělo přes 6 tisíc dárců částkou tři čtvrtě milionu korun během necelého roku. V roce 1920 přidal papež Benedikt XV. 50 000 lir, v roce 1929 arcibiskup František Kordač 150 000 Kč. Základní kámen byl položen 6. října 1929 a už 7. září 1930 kostel vysvětil biskup Antonín Podlaha. Projekt navrhl architekt Bedřich Vrzal, sochařskou výzdobu vytvořil Damián Pešan. Malby jsou od Zikmunda Rudla, jenž je autorem mimo jiné i freskové výzdoby ve Valdštejnské kapli v chrámu sv. Víta. Pro kostel Krista Krále vytvořil křížovou cestu a obrazy sv. Václava a Panny Marie

Zasvěcení Ježíši Kristu Králi bylo tehdy zcela nové. Svátek Ježíše Krista Krále zavedl papež Pius XI. roku 1925 encyklikou Quas primas jako poděkování za mír po první světové válce a zároveň jako odpověď na vzestup sekularismu, nacionalismu a totalitních ideologií. Měl připomenout, že pravá autorita a trvalý mír pramení z vlády Krista nad jednotlivci, rodinami i státy.

Na konci druhé světové války se Vysočany staly terčem spojeneckých náletů na místní průmyslové závody. Výbuchy otřásaly i kostelem, některá okna se vysypala a vnitřní vybavení utrpělo drobná poškození. Během bombardování sloužil kostel i k pietnímu, ale smutnému účelu – byly v něm ukládány oběti zasažené v továrnách i okolní zástavbě. Po válce se život farnosti obnovil, ale stavba zůstala dál ukrytá mezi bloky domů, jako by chtěla zůstat nenápadná i v nových časech.

V období komunismu nebyla církevní činnost příliš podporována a kostel Krista Krále fungoval spíš tiše, bez velkých veřejných akcí, což jeho „skrytý“ charakter ještě umocnilo. Mnozí obyvatelé okolních ulic tak dlouhá léta ani netušili, že za průchodem činžáku se skrývá chrám.

Teprve po roce 1989 se mohl otevřít více veřejnosti a začalo se mluvit i o potřebě rozsáhlých oprav. V letech po roce 2000 městská část Praha 9 spolu s hlavním městem financovaly výměnu elektroinstalace z roku 1930, opravu obvodových zdí a osazení nových stylových oken. V roce 2023 pak dostal novou měděnou střechu, opravené okapy a odvodnění, aby mohl i nadále odolávat zubu času, a zároveň byl novým nápisem poprvé v historii označen jako „Kostel Krista Krále“.